Možná jste to už někdy viděli. Jedna slepice projde kolem druhé, krátce ji klovne a jde dál. Jindy se dvě slepice začnou přetahovat o místo u krmítka nebo jedna vytrvale pronásleduje druhou. Na první pohled to může vypadat jako obyčejná slepičí rvačka. Ve skutečnosti se ale v hejnu odehrává poměrně složitý společenský život. Slepice si vytvářejí vlastní sociální hierarchii, které se často říká „pecking order“, tedy pořadí podle klování. Každá slepice si v hejnu postupně najde své místo a mírné klování je jedním ze způsobů, jak si vzájemně dávají najevo, kdo je nad kým. Pokud jedna slepice ustoupí a situace tím skončí, nemusí jít o nic nenormálního. Problém začíná ve chvíli, kdy se klování opakuje, sílí a některé zvíře kvůli němu začíná být zraněné, hubne nebo se nemůže dostat ke krmivu a vodě.
Hierarchie přitom není něco, co by slepice jednou vyřešily a už se k tomu nikdy nevrátily. Ke změnám může dojít například po přidání nového jedince, při změně prostředí nebo když se změní zdravotní stav některé slepice. Nová slepice přichází do již vytvořené skupiny a ostatní si s ní musí znovu „vyjasnit“, kam patří. Právě proto může být spojování různých skupin slepic obdobím, kdy se klování výrazně zvýší. Důležité je také rozlišovat mezi běžným sociálním klováním a tzv. feather pecking, tedy vytrháváním nebo okusováním peří. To už není jen otázka postavení v hejnu. Peří může být pro slepice lákavým objektem ke klování z více důvodů a problém se může postupně rozšířit mezi celé hejno. Slepice se totiž mohou od sebe učit a chování, které začne u jednoho jedince, se může postupně naučit více slepic.
Velkou roli může hrát prostředí. Pokud mají slepice málo prostoru, musí se tlačit u krmítka nebo napáječky, nemají možnost se rozptýlit a většinu dne tráví na malém prostoru, roste napětí v celém hejnu. Slepice přirozeně tráví značnou část dne hledáním potravy, zobáním a hrabáním. Pokud tuto potřebu nemohou dostatečně naplňovat, může se jejich pozornost obrátit na ostatní členy hejna. Proto může být obyčejné hledání potravy, hrabání nebo různé způsoby obohacení prostředí překvapivě důležitou součástí prevence problémového klování.
A potom je tu výživa.
Peří není jen „něco, co slepice má na sobě“. Je tvořeno především keratinem, tedy bílkovinou, a pro jeho tvorbu jsou důležité aminokyseliny. Jednou z nich je methionin. Pokud je krmná dávka na bílkoviny nebo některé aminokyseliny dlouhodobě nedostatečná či nevyvážená, může se zhoršovat kvalita opeření a u slepic se může zvýšit tendence peří vytrhávat a požírat. Zahraniční chovatelské zdroje proto upozorňují právě na nízký obsah bílkovin a nedostatek methioninu jako na jeden z možných faktorů feather peckingu. To ale neznamená, že každá slepice, která jí peří, má automaticky málo bílkovin. Byla by škoda řešit takový problém pouze přidáním proteinového doplňku a přehlédnout jeho skutečnou příčinu. Pokud slepice nemají dost prostoru, bojují o krmení, jsou vystavené příliš silnému světlu, trápí je paraziti nebo už se klování v hejnu rozšířilo jako naučené chování, samotná změna krmiva problém vyřešit nemusí.
Zajímavé je také samotné požírání peří. Pokud slepice peří vytrhávají a následně ho konzumují, může jít právě o reakci na nutriční potřebu, ale také o pokračování již vzniklého stereotypního nebo naučeného chování. Proto je důležité dívat se na celé hejno, ne jen na jednu slepici. Sledujte, kdy klování začíná, kdo ho vyvolává, zda mají všechny slepice stejný přístup ke krmivu a vodě a jestli některá z nich není vytlačována na okraj skupiny. Velkou pozornost si zaslouží také poraněná místa. Jakmile se objeví krev, situace se může velmi rychle zhoršit, protože krev a odkrytá tkáň mohou přitahovat další klování. Zraněnou slepici je proto potřeba oddělit a řešit příčinu problému v celém hejnu, ne pouze ošetřit následky.
U podzimního hejna navíc stojí za to myslet na přepeřování. V období, kdy slepice přicházejí o staré peří a vytvářejí nové, mají na těle více míst, která mohou být citlivá a která se v hejnu mohou stát terčem pozornosti ostatních. Právě tehdy se vyplatí sledovat nejen stav peří, ale také kondici, krmnou dávku a celkové chování slepic. Pokud chcete podpořit kvalitní opeření a zároveň doplnit krmnou dávku o zdroj bílkovin a rostlinné složky, může být jednou z možností například naše Proteino-bylinná směs pro slepice a kuřata. Obsahuje bráněnku, hrách, ostružinu a kopřivu a podává se jako doplněk krmné dávky.
LazyFarm TIP
Zkuste slepicím změnit způsob, jakým jim podáváte část krmiva.
Místo toho, aby všechno dostaly najednou do krmítka, část krmné dávky můžete rozptýlit do podestýlky nebo sena, případně schovat mezi bezpečný materiál k vyzobávání. Slepice tak musí potravu hledat, hrabat a zobat, což prodlouží dobu krmení a zaměstná je přirozeným způsobem.
Na co se nás často ptáte
Je normální, že se slepice občas klovnou?
Ano. Lehké klování je součástí sociálního chování a vytváření hierarchie. Pokud ale dochází k opakovanému pronásledování, vytrhávání peří nebo poranění, už nejde jen o běžné vyjasňování pořadí.
Proč si slepice vytrhávají a jedí peří?
Příčin může být více. Jednou z nich je nevyvážená krmná dávka s nedostatkem bílkovin nebo některých aminokyselin, zejména methioninu. Roli ale může hrát také stres, nuda, přeplnění, nedostatek prostoru u krmiva a vody, paraziti nebo naučené chování.
Pomůže při požírání peří přidat bílkoviny?
Pokud je problém skutečně spojený s nedostatkem bílkovin nebo aminokyselin, může být úprava krmné dávky součástí řešení. Sama o sobě ale nemusí stačit. Vždy je potřeba podívat se také na prostředí a chování celého hejna.
Co když jedna slepice ostatní neustále napadá?
Nejdříve sledujte, co její chování spouští. Zkontrolujte prostor, přístup všech slepic ke krmivu a vodě, možnost úniku před dominantní slepicí a celkový zdravotní stav hejna. Pokud dochází ke zranění, je potřeba zraněnou slepici chránit před dalším klováním a řešit situaci bez odkladu.
Může být problém i v tom, že mají slepice málo podnětů?
Ano. Slepice mají silnou potřebu hledat potravu, zobat a hrabat. Pokud tuto potřebu nemohou přirozeně naplňovat, může se jejich pozornost přesunout na ostatní slepice. Obohacení prostředí proto může být užitečnou součástí prevence problémového klování.
Když se tedy slepice klovou, není dobré říct si jen: „Takové už prostě jsou.“ Nějaká míra klování k jejich společenskému životu patří, ale výrazné vytrhávání peří, opakované útoky nebo poranění nám mohou říkat, že v hejnu něco není v pořádku.
Stačí se na slepice chvíli dívat jinýma očima. Nejen jako na hejno, které nám dává vejce, ale jako na skupinu zvířat, která mezi sebou komunikují, vytvářejí vztahy, soutěží o zdroje a reagují na prostředí, ve kterém žijí. A právě tam často najdeme odpověď na otázku, proč se naše slepice vlastně klovou.